Klimatická změna

Klimatická změna podmínila osud lidstva v průběhu jeho existence. 

• Chladné klima a následný pokles hladiny oceánů před desítkami tisíc let umožnil osídlení Oceánie a Severní a Jižní Ameriky.
• Teplé klima v letech 800 až 1250 umožnilo po dramatických změnách v předchozích stoletích rozmach evropských národů.
• Ochlazení klimatu a zhoršení zemědělských výnosů bylo jednou z příčin hladomoru v Evropě v roce 1315, a také sociálních nepokojů v Číně v polovině 17. století.

Všechny tyto jevy a mnoho dalších okolností spojených s klimatickou změnou se však pojí s historickou érou, která se od současnosti zásadně liší. Zatímco do poloviny 19. století bylo střídání chladných a teplých období závislé na faktorech mimo lidskou činnost, v následujícím období se situace změnila. Průmyslová revoluce byla možná díky masovému využití fosilních paliv, která okamžitě uvolňují obrovské množství energie pro stále větší a výkonnější stroje. Ovšem stejná fosilní paliva (uhlí, a tenkrát i ropa a plyn) uvolňují obrovské množství skleníkových plynů do ovzduší. Ty následně vytvoří vrstvu v atmosféře a zachytí teplo, které pochází ze slunce, a tlačí jej směrem dolů, což způsobuje zvýšení teploty na zemském povrchu. V roce 1873 začal italský geolog hovořit o začátku éry ovlivněné člověkem (dnes ji označujeme výrazem „antropocén“) pro označení přechodu do světa, ve kterém jsou lidské bytosti schopny zapříčinit transformaci planety, což se dříve dělo pouze následkem přírodních sil.

Transformační dopad lidských bytostí na celou planetu od 60. let 20. století začal znepokojovat více a více učenců a aktivistů. Progresivní zhoršení kvality životního prostředí a současný rozvoj vědeckého poznání vedl k pochopení skutečnosti, že tento problém se postupně šíří. Dnes víme, že éra ovlivněná člověkem, o které hovořil Stoppani, nenapravitelně poškodila biodiverzitu naší planety, nevratně změnila globální cyklus fosforu a dusičnanů, téměř nenapravitelně poškodila systém využívání půdy a výrazně zvýšila riziko nárůstu globální teploty, což přímo ohrožuje existenci lidstva. Teplotní nárůst, který povede k nekontrolovatelné globální situaci, přičemž za referenční body budeme považovat roky 1880 a 2100, se pohybuje mezi 1,5 a 2 stupni Celsia, a to v závislosti na tom, zda budeme počítat i zmizení některých ostrovů (např. Tuvalu). Již dnes zaznamenáváme zvýšení o 1 stupeň v porovnání s rokem 1880 a vědecké prognózy nám říkají, že při aktuálních strategiích dosáhněme v roce 2100 zvýšení o 3 stupně.

Tento scénář představuje nebývalou výzvu pro celé lidstvo. Změny politických strategií, výrobních procesů i individuálního a kolektivního životního stylu již nelze odkládat. Dopady stále relativně malé změny klimatu se již dramaticky projevují na jižní polokouli (příkladem je vysídlování dezertifikovaných a nekultivovaných oblastí). Rovněž na severní polokouli postupně dochází k viditelnému poškození. Díky mezinárodním dohodám (Kjótský protokol a Pařížská dohoda z roku 2015) dochází k částečnému zmírnění, ale úroveň je jejich implementace stále zcela nedostatečná vzhledem k tomuto problému, který vyžaduje výraznou kognitivní, politickou a výrobní rekonverzi.

Každá kapitola geohistorické učebnice obsahuje sekci, která dává do souvislostí zásadní klimatické změny v různých historických obdobích a sociální, ekonomické a politické proměny, které je způsobily. Tímto způsobem jsou žáci neustále stimulováni, aby zvažovali vzájemné působení přírodních faktorů a lidské činnosti a aby do svého učení zapojili politickou, ekonomickou a kulturní analýzu vztahu mezi člověkem a životním prostředím.

Výukové lekce byly sestaveny na základě dvou principů.

1. Z hlediska obsahu je cílem pochopit komplexitu jednotlivých údajů, příčin a důsledků. Sady jednotlivé lekcí k danému tématu jsou navrženy modulárně, aby se učitel mohl rozhodnout, které fáze/části dané sady použije a které vynechá, aby se přitom nevytratil komplexní přístup.
2. Z didaktického hlediska každá sada lekcí nabízí žákům progresivní posun od jednoduššího ke složitejšímu. K tomuto posunu dochází prostřednictvím interaktivního učení.

Evaluační a autoevaluační nástroje. Výukové lekce i evaluační a autoevaluační nástroje (SAT) byly sestaveny na základě společného obsahu a očekávaných učebních výstupů. Tímto způsobem nástroje SAT ověřují výsledky žáků s ohledem na vědomosti v konkrétních oblastech a dovednosti získané ve výuce k občanství. K ověření dochází porovnáním skóre žáků před a po absolvování výukových lekcí, případně před a po práci s učebnicí.