Migrace

Svět, jak jej známe dnes, byl vybudován na základě pohybu žen i mužů, kteří se před zhruba 70 000 vydali na pouť z Afriky, aby osídlili Asii a Evropu, později Oceánii a nakonec Severní a Jižní Ameriku.

Zatímco tento přesun byl způsoben zejména klimatickou změnou a hledáním lokalit bohatších na potravu, v důsledku neustálého přesunu žen a mužů v historii lidstva došlo k dosažení mnoha výsledků a k intelektuálnímu, kulturnímu a společenskému rozvoji v důsledku kontaktu s odlišným prostředím, jinými zvířaty a různými skupinami lidí.

Od těch dob je migrace v průběhu tisíciletí na stejné úrovni, i když se někdy neprávem považuje za nedávný nebo dokonce zcela nový jev.

Migrace přispívá k rozvoji technologií, vědy a umění prostřednictvím kontaktů a výměny znalostí a také díky tomuto jevu vznikají kulturní a lidské křižovatky nezměrné hodnoty. Vznikají tak propojení mezi komunitami vzdáleného původu, ale se společnými hodnotami. Evropská historie by se kupříkladu ubírala jiným směrem, pokud by arabsko-islámské národy nevymyslely hindo-arabskou matematickou soustavu (číslice, algoritmy), pokud bychom byli bez námořní technologie a střelného prachu z Číny, arabských lékařských a chemických objevů, arabsko-perské poezie atd. Tento pokrok se rozšířil na evropský kontinent během přesunu lidí různými teritorii.

Na základě jejich hlavní motivace lze rozlišit různé druhy migrace: dobrovolná migrace, což byla například první a druhá řecká kolonizace; vynucená migrace, jako je například deportace a obchod s africkými otroky; násilná migrace, která je doprovázena genocidou a vyhlazením místních populací, jako tomu bylo při vpádu Evropanů do Ameriky. V průběhu 19. a 20. století způsobila ekonomická krize obrovské migrační vlny z Evropských zemí do jiných destinací v rámci Evropy, ale i do Severní a Jižní Ameriky a do Austrálie.

Co se týče dnešní doby, k migračním vlnám dochází po celé planetě, neboť globalizace urychlila mobilitu. V bohatších zemích jsou hlavní důvody emigrace v zásadě ekonomické: zlepšení profesních podmínek, pokračování ve studiu nebo možnost získání lepší kvalifikace pro zvýšení kvality života. V zemích jižní polokoule jsou i další (a dramatičtější) okolnosti, které ohrožují život lidí, jako jsou války, perzekuce, přírodní katastrofy a zhoršení životních podmínek v důsledku klimatické změny (což ovlivňuje schopnost farmářů v těchto zemích zabezpečit jejich rodinám dostatek potravy).

Globální geohistorická učebnice v každé své kapitole ilustruje propojení mezi přírodními, klimatickými, sociálními, ekonomickými a politickými změnami a migrací příslušné historické epochy. Tímto způsobem jsou studenti nabádáni k tomu, aby zvážili tento jev v kontextu historie celého lidstva.

Výukové lekce byly sestaveny na základě dvou principů.

1. Z hlediska obsahu je cílem pochopit komplexitu jednotlivých údajů, příčin a důsledků. Sady jednotlivé lekcí k danému tématu jsou navrženy modulárně, aby se učitel mohl rozhodnout, které fáze/části dané sady použije a které vynechá, aby se přitom nevytratil komplexní přístup.
2. Z didaktického hlediska každá sada lekcí nabízí žákům progresivní posun od jednoduššího ke složitejšímu. K tomuto posunu dochází prostřednictvím interaktivního učení.

Evaluační a autoevaluační nástroje. Výukové lekce i evaluační a autoevaluační nástroje (SAT) byly sestaveny na základě společného obsahu a očekávaných učebních výstupů. Tímto způsobem nástroje SAT ověřují výsledky žáků s ohledem na vědomosti v konkrétních oblastech a dovednosti získané ve výuce k občanství. K ověření dochází porovnáním skóre žáků před a po absolvování výukových lekcí, případně před a po práci s učebnicí.