Jak pomocí čokolády* učím studenty o spravedlnosti

Následující článek je volným překladem článku publikovaném na webu The Guardian.

Agnes Arnold-Forster sdílí svou zkušenost, jak zapojit žáky do debat o nespravedlnosti a rovnosti pomocí čokolády.

Každý, kdo má nějaké zkušenosti s dětmi ví, že jejich schopnost odhalit nespravedlnost je velmi vyvinutou – fráze „to není fér“ je velmi oblíbená. Zřídka však směrujeme tento přirozený smysl pro spravedlnost do produktivní a kritické diskuse o povaze rovnosti, co znamená spravedlnost a kdo ji definuje.

Hodinu jsem začala tím, že jsem rozdala pár kousků čokolády. Některé děti jich dostaly třeba 15, jiné pouze jeden. Většinu jsem si nechala pro sebe. Bylo to fér? Všichni protestovali. Požádala jsem je, aby si napsali své pocity ohledně přiděleného množství na papír. Někteří byli „naštvaní“ nebo „smutní“. Ostatní byli „potěšeni“ a „šťastní“. Hrstka jich byla „zklamaných“, situace byla podle nich nespravedlivá, i když pro ně nedopadla vůbec špatně.

Zeptala jsem se, jak bychom mohli čokolády přerozdělit, aby to bylo spravedlivé. Všichni se shodli, že všichni by měli dostat stejný počet. Jak se dalo předvídat – spravedlnost znamená rovnost. Tento jednoduchý formát lze také použít k rozebrání různých situací. V jakých situacích může být nerovnost spravedlivá?

Skupinu jsem rozdělila na „děti“ a na „dospělé“. Kdo by měl získat víc čokolády? Názory byly různé, ale většina se shodla na tom, že více by měly získat děti, protože ji více chtěly. Dospělí se zajímali o jiné věci, jako je práce, počítače a úspěch dětí ve škole. Už jsme tedy došli k tomu, že spravedlnost může ve skutečnosti znamenat spokojenost obou stran, ne rovnoměrné rozdělení.

Dala jsem „dospělým“ peníze a stanovila vysokou cenu jedné čokolády. Vyvolalo to vlnu pobouření. Když děti nemají peníze, jak mohou zaplatit?

Přistoupila jsem k náročnějším scénářům. Všichni byli dospělí, ale stále jen polovina měla peníze potřebné na nákup sladkostí. Byl to spravedlivé? Poprvé jsem se setkala s nesouhlasnými názory. Někteří nadnesli, že ti, kteří měli peníze, je nejspíš mají proto, že pracovali, a proto si zasloužili více čokolády. Jiní ale tvrdili, že jsem peníze rozdávala náhodně a že nevíme, zda tvrdě pracovali, nebo zda jsou nespravedlivě zvýhodněni.

Někteří tvrdili, že čokoláda by se měla rozdat rovnoměrně bez ohledu na množství peněz. Nebo že by každý měl dostat alespoň něco, a těch několik málo šťastlivců si bude moci koupit víc.

Tyto scénáře jsou příkladem možných paralel k problémům reálného života. Aby si to studenti uvědomili, vyžadovalo to diskuzi. Mluvili jsme o jejich dětství – o jejich rolích a povinnostech ve společnosti ve srovnání s jejich rodiči. Diskutovali jsme o obětování vlastního štěstí v zájmu ostatních a o hodnotě práce – zda si zaslouží odměnu. Probírali jsme různé potřeby a přání lidí a chudobu. Také jsme debatovali nad tím, zda je spravedlnost tím nejdůležitějším rysem společnosti. Omezuje někdy spravedlnost svobodu jednotlivce? Můžeme aplikovat naše závěry ohledně malé skupiny na širší společnost?

Smyslem této lekce není poskytnout odpovědi, ale vyvolat debatu. S mými studenty to fungovalo – byli povídaví a motivovaní najít řešení. I když diskuse byla někdy mírně chaotická (bezpochyby vlivem blízkosti čokolády), toto nadšení bylo produktivní a děti byli schopny provádět mimořádně sofistikované závěry. Tato lekce je vhodnější spíše pro malé skupiny než pro celé třídy.

Tato lekce bude probíhat podle toho, jací budou žáci, se kterými se do ní pustíte. Žáci jsou společenskými bytostmi – jsou součástí sociálních a kulturních kontextů, většinou svých rodičů. To vše se projevilo v našich diskuzích. Bez ohledu na okolnosti však tato lekce umožnila studentům hovořit a zpochybňovat otázky a přesvědčení, o kterých pravděpodobně nikdy dříve neuvažovali. Porozumění společnosti jako celku vyvozovali z vlastních pocitů nespravedlnosti.

Lekce je jedním ze způsobů, jak žákům pomoci vědomě vytvářet vlastních hodnotové systémy a přemýšlet o tom, jak by mohly být v rozporu s hodnotami, které uznává společnost.

 

 

*pozn. překladatelky: doporučujeme čokoládu s certifikací Fairtrade  🙂